Název ZVYKNEME SI. vznikl - tak jako u každé normální
rockové kapely - v hospodě, konkrétně v Čimické Kozlovně, kde jsme tehdy řešili vnitrokapelová témata poctivě téměř po každé zkoušce.
Zvítězil po rozsáhlé diskusi v délce mnoha desítek minut,
za asistence hustě popsané účtenky.
Dalšími nejvážnějšími potencionálními kandidáty byly názvy
"Sytá zeď" a "Drátky ven".
Boj jednotlivých členů v lobbigu za své oblíbence
byl lítý, a argumenty s postupující hodinou a množstvím
pozřených tekutin stále neúprosnější.
Název byl ještě zpochybňován po dvou letech existence skupiny, a ohrožován kandidátem "Řev žiraf".
Vedoucí skupiny musel tehdy poněkud usměrnit řízenou demokracii.
No a pak si už nějak všichni zvykli.

Součástí názvu je tečka, značící definitivnost stavu,
který sice není oblíben, leč je odrazem reality.
Jinak řečeno - mnozí by byli rádi, kdyby namísto tečky byl na konci otazník, nicméně život  je zkrátka jinde.
  Nikdo si nechce zvykat,  a většinou všem stejně nic jiného nezbyde. Jak praví klasik: "Zvyknout se dá i na vlastní smrt." Ostatně i samotná existence skupiny není ničím jiným, než  zvykáním si na pnutí,
vzniklé koexistencí  množiny tvorů pohlaví mužského s jediným to elementem ženským.
Povykem v zvyk!!!

"Je třeba si zvykat, skutečnosti tykat..." (Národní třída)
"Tak už si tě asi nechám, ze zvyku..." (Nahoru po schodišti dolů band)
"Už jsme si zvykli, bože, zvykli jsme si - aha" (Máma Bubo)
  "Tak jsme si už zvykli,  je to zlý..." (Hudba Praha)