ZVYKNEME SI.

JAK TO TEDY CELÉ BYLO...


Prenatální časy:


Ještě než začnou jakékoliv zmínky o skupině Zvykneme si. , je třeba utrousit něco zmínek o formaci PORYBNÝ ŠTRAMÁK. Ta vznikla někdy v první polovině devadesátých let, nicméně delší dobu něco zřejmě někde nebylo v pořádku, protože se v ní vystřídalo nemalé množství členů, a rovněž koncertů bylo poskrovnu. V zimě 1994 dospěla situace (údajně ne poprvé) k bodu mrazu, kdy z celé sestavy zůstala jen trojice Honza (zpěv, baskytara,kytara), Irena (zpěv) a Mirek (housle). Přichází  bubeník Petr (tehdy zároveň činný v kytarovce Sheena´s Normal Day, později mnohem známější jako Pierre B. , dnes jedna z duší vydavatelství Intellygent Recordings. Mimochodem další člen SND Martin Krušina - dnes reportér v TV Nova - s kapelou občas tehdy hostuje).   O něco později , v únoru 1995, se objevuje kytarista Tonda, a kapela začíná opět fungovat. Nicméně  přístup Honzy jako kapelníka jsou důsledkem dalších častých změn. Přesto však je zlatým obdobím činnosti jaro roku 1996, kdy P.Š. tvoří Honza (voc,bg,g), Tonda (g), Eva (v létě 1995 nahradila Mirka - vl ; dnes působí ve skupině Pod Černý vrch) a nováčci David (ds), Mirek (voc,g) a Zuzana (voc), která alternuje s rodinou vytíženou Irenou. Kapela konečně pořádně koncertuje, několikrát s ní vystoupí jako host Mejla Hlavsa, díky němuž si skupina zahraje i v Paláci Akropolis spolu s Velvet Underground Revival Bandem. Povedený je i festiválek na tvrzi Cibulka spolu s OTK, Rudovousem, Tatabojs a dalšími...
V Červenci 1996 Honza naprosto překvapivě a bez srozumitelného vysvětlení skupinu rozpouští s tím, že do budoucna míní spolupracovat pouze s houslistkou Evou. (Později spolu vytvořili skupinu Špacír Bleu, která nějakou dobu přehrávala především repertoár Porybného Štramáka, aby se poté rozpadla...)   Zbylí “pozůstalí” se rozhodli vytvořit novou skupinu.


1996:


První schůzky se uskutečnily na přelomu srpna a září . Zuzanu, Tondu, Mirka a Davida doplnil na pětici Tondův spoluhráč ze skupiny Čistý kvartet Jakub, který vyměnil kytaru za baskytaru. Díky němu se skupina usidluje ve zkušebně ve sklepě pavilonu 33 Psychiatrické léčebny v Bohnicích.
Na počátku října byl v klubu Prosek zamluven koncert ještě pro P.Š., který se tak stal premiérou nového uskupení. Jako hlavní hřeb večera byli pozváni Původní Bureš, kterým na poslední chvíli nemohla violistka, tak přizvali ještě tehdy docela neznámou spřátelenou formaci Traband. Na koncertě Zvykneme si. zahráli čtyři skladby z repertoáru P.Š., které doplnili několika novinkami.
Zbytek roku byl ještě hlavně ve znamení skládání repertoáru, koncerty už byly jen dva. Zároveň byla hledána houslistka - na inzerát se ozvala Saša, která přišla na jednu zkoušku, vedla poněkud velikášské plány, a posléze už jí nikdo nikdy neviděl...
Kuriozita:
Na koncertě ve Slaném se Mirek odešel před vystoupením projít po městě, nějak se tam zapomněl, a pak díky přesunům v pořadí bylo nutno většinu vystoupení odehrát bez něj. Když vstoupil do sálu a zjistil, že se už hraje, byl docela překvapený...


1997:


Na začátku roku byl konečně objeven šestý člen, houslista Tomáš, který pak od února začal vystupovat i koncertně. Zároveň se však stupňují problémy s nespolehlivostí Davida, s jeho neochotou přestat hrát na zapůjčené, a pořídit si vlastní bicí atd. V dubnu ještě odbubnuje koncert v klubu Delta, kde Zvykneme si. vystoupili jako předkapela Tatabojs, a odchází za pět minut dvanáct, než by byl vyhozen... Nastává útrpné hledání bubeníka, který je nakonec objeven v dalším Davidovi.
Kuriozita:
David je vypátrán na inzerát, ačkoliv pracuje asi 200 metrů od kapelové zkušebny... Do zacvičování nového bubeníka se vklíní prázdniny, a tak se koncertní pauza protáhne na půl roku. Na podzim dochází k osudovému setkání s kapelou Fšudepozdě a k prvnímu společnému vystoupení, které je startem pro dlouhou řadu společných koncertů a dalších  jiných kontaktů .


1998:

Zvyšuje se frekvence koncertů, ale na jaře zároveň odchází houslista Tomáš a zakrátko i basista Jakub. Za něj krátkodobě na dvou koncertech zaskočí Jiří Volf řečený Gigolo (jinak P III. Band, resp. BandoJam, Balkan Boys) V sestavě : Zuzana (voc), Tonda (g), Mirek (g), David (ds) + jako hosté Gigolo (bg) a Tomáš (vl) skupina ve studiu His Master´s Noise v klubu Delta natáčí své první demo, to však posléze není pro poruchu rekordéru nikdy dokončeno. V dubnu přivádí bubeník David svého jmenovce baskytaristu. Ten premiérově vystoupí se Zvykneme si. v klubu Hrob, což je zároveň historicky první koncert, kdy Zvykneme si. vystupují jako hlavní kapela večera.
Kapela se zúčastní i příjemného festiválku “Global Stromovka party” vedle ruiny Šlechtovy restaurace ve Stromovce. (na fernetovou smršť ještě dlouho poté mnozí vzpomínají...)
Příjemný je i výlet do Jižních Čech, kde mezi publikem tančí i Tony Ducháček, a David se Zuzanou se v místním rybníce snaží vzájemně utopit.
Skupina rezignuje na další hledání houslisty.
Na konci roku se poprvé koná v klubu Delta multimediální večer spojující hudbu, scénky, kulisy a videoprojekce nazvaný Deltavarieté, spolu se spřátelenými bandy Fšudepozdě a Timudej. Publikum se sešlo v počtu více než 130 platících. Na koncertě v Roudnici n.L. za nemocného Davida - zatím jen   jako záskok -  poprvé usedá za bicí Tomáš alias PaN (jinak taktéž Fšudepozdě) . Zuzana krom zpěvu v některých skladbách přibírá i altovou zobcovou flétnu.


1999:


V lednu již čtvrtý rok po sobě koncert k oslavě Tondových narozenin a výročí prvního koncertu skupiny Timudej. Další úspěšné Deltavarieté - temtokrát tématicky zaměřené, s podtitulem “Čekání na Lunetic”. Mirek odchází, rozhodnut nadále vystupovat se Zvykneme si. jen občas jako host. Odchází i bubeník David, jehož místo vzápětí zaujímá  PaN. Téměř zároveň se mění zkušebna - Rozhodnutím primáře Nešpora jsou všechny skupiny zkoušející ve sklepeních Bohnické léčebny nemilosrdně vyhozeny.(...co muzikant, to potenciální závislák, že...) Azyl nalezen na Smíchově díky laskavosti kapely Plout, která umožňuje Zvykneme si. působit ve spoečné zkušebně.
Kuriozita: Účast na festiválku Čuryny Muryny fest, kde krom kapely už jinak vystupují jen samé punkové skupiny. PaN lehce nervozní z premiéry a David poněkud (poněkud dost) podroušen, výsledkem je nepříliš povedené vystoupení, které se ovšem paradoxně publiku a pořadatelům velmi líbí...
Poprvé účast na velkém festivalu - Roudnice ´99, po němž následují ještě festivaly Mezi ploty ´99 a Boskovice ´99. V Roudnici se všichni seznamují s Davidovým bývalým spoluhráčem Karlem, který vnesl do spřátelených kruhů svůj specifický úchylný humor a hlavně slovník, díky němuž se všichni seznamují s pojmy jako “pener”, “diktát”, “čekovat” ap.
Vzniká tanečně - etnické seskupení S-Tour (původně Šaman Tour), které tvoří Karel + někteří členové skupin Fšudepozdě a Zvykneme si. V Boskovicích hodně běsné vystoupení se zcela podroušeným zvukařem na pokraji delíria, který se po několika skladbách probere z kómatu, vypne proud a nepochopitelně vytahá všechny kabely z mixu. Po pauze a vyjasnění pojmů se pokračuje, ale Zuzana mu po celý zbytek koncertu do mikrofonu vulgárně a nahlas spílá a všichni hrají jaksi nezvykle razantně...
V říjnu zcela nepovedená oslava třetích narozenin v Černošicích - z pozvaných bývalých členů si nakonec nikdo nenajde čas, i pozvaná předkapela je poněkud mimo. Hodně nepovedený koncert v Kladně s hodně povedenou pitkou. Při koncertě v Roudnici za ochořelou Zuzanu zaskakuje Veronika z Fšudepozdě. Jako vyvrcholení podzimu třetí,   nejúspěšnější Deltavarieté ve stylu country, v publiku téměř 250 návštěvníků. V prosinci se klávesista Karel stává členem Zvykneme si..
Kuriozita : při své premiéře v bohnickém klubu 5. kolona hraje úplně mimo, v půlce koncertu raději opouští pódium. Posléze se ukáže, že se mu rozladil syntezátor (!), resp. omylem si ho přeladil o několik tónů jinam... Zároveň je to ovšem historicky první samostatný koncert.
Začíná se natáčet demo ve studiu Live & Loud za dohledu chápavého a tolerantního Kakaxy.


2000:

Opět v lednu Tondovy narozeniny a Timudejí výročí na Slamníku. Mirek je ostatními přesvědčen, že to bez něj nejde a ze statutu hostujícího člena je opět členství plnoprávné.
Demo je dokončeno, kapelový fond zruinuje na dlouhou dobu dopředu, a skoro nikdo s ním ve výsledku není - především po zvukové stránce - spokojen.
V dubnu skupina hraje na svatbě Zuzaniny kamarádky - na světlo jsou vytaženy již nehrané skladby, hraje se zde kompletní repertoár, včetně přídavku trvá vystoupení téměř dvě hodiny. Všichni se mohutně opijí, Zuzana s Tomem tančí a tropí nepřístojnosti...
Čtvrté - hodně divoké Deltavarieté na téma sex, erotika a úchylnosti. Je velmi povedené (pro spoustu návštěvníků, ale i zaměstanců klubu pravda poněkud pohoršlivé a šokující), což ale stíní jediný fakt, tj. že přišlo oproti minulosti relativně málo lidí.
Opět festival - Roudnice ´00 , tentokrát na Malé scéně, festiválek Velký šleh IV. s opravdu velmi veselými koláčky Pavla Horáka (Timudej), a především pohodový festival Litoměřický kořen. Září zahájeno výletem na Moravu na malý festiválek v malebné vesničce Těchanov. Díky řízení bravurní řidičky Zuzany Mirkův renault zvaný "Krvavý Francois" vezoucí Zvykneme si. nespadl do rokle, a projel obdivuhodně i několika cestami necestami.
Kuriozita : Zákulisními intrikami bubeníka PaNa Zvykneme si. hrají v regulérním kostele. Krom PaNa se nikomu do něj nechtělo, ale nakonec se všem se v něm docela  líbilo,   jen David byl nervózni z několikanásobné ozvěny.
Koncert  v Paláci Akropolis jako předkapela francouzských Dionysos. Jsou skvělí, ale ten večer se v Praze koná hned několik akcí , a tak přijde jen několik desítek lidí... Na konci září ještě stačí Karel  zapomenout své klávesy a sequencer v taxíku, a Tonda kytaru ve vesničce za Prahou. Oběma se nástroje šťastně vrátily. Koncert ve Světicích u Říčan byl ovšem hodně divoký - původně to mělo být předkapelování skupině Boron, která se ovšem díky malé návštěvnosti rozhodla nevystoupit. Zvykneme si. si  díky tomu zahráli na nejsilnější aparaturu v životě - např. basový aparát měl výkon 600 Wattů. Koncert byl dost hlučný, rychlý a takřka punkový. Zkoušky v té době jsou veselé (za i bez pomoci lecčeho), a takřka vždy končí v oblíbeném smíchovském podniku - Hospodě U Jelena.
V říjnu se stupňují vnitrokapelové averze v souvislosti s Karlovými dluhy a Karel odchází. Takřka vzápětí přichází saxofonista Méla, který byl stejně jako Tomáš uvolněn ze služeb Fšudepozdě, kteří se v souvislosti s personálními změnami přejmenovali na Užjepozdě. Závěr roku ve všeobecné pohodě u Vystřeleného oka.


2001:

Počátek roku tradičně ve znamení oslav. Ovšem s tím, že pravidelnému Slamníku  (  již 6.ročník !!! ) tentokrát předchází kladenská generálka v podobě narozenin Mélových. Po třičtvrtěroční pauze způsobené zaučováním Karla a Mély konečně zas začínají vznikat nové skladby.
V únoru festiválek v Nelahozevsi. Místní sál má neuvěřitelný, asi 8 metrů vysoký strop a ozvěnu jak v kostele. Ale také velmi vstřícné publikum.
Na přelomu března a dubna  neobvyklá frekvence hned tří koncertů během jediného týdne. Kuriozita: Společný koncert s regulérní country kapelou, která se na pódiu chová jak v estrádě na Nově. Koncert v Kralupech s neuvěřitelně vyzívaným a unuděným publikem.
Po zkouškách (a často i před) dochází k přesunu od "Jelena" k "Labuti".
V červnu vychází u zlínské softwarové firmy Špidla Data processing
CD "Na plný plyn II.", jehož přílohou je i CD-ROM s neuvěřitelně prkenným názvem
"Deset hodin české a slovenské hudby v MP3 formátu."   Vedle skupin Naarden, XXL, Mind Rag, Flying Spirit a dalších jsou zde několika skladbami zastoupeni i Zvykneme si.
S koncem léta opět milý rodinný festiválek v zapadlé vísce Těchanov - za mikrofonem opět jednou Veronika jako host (maskovací název Zvykneme si fšude). V září kapelu opouští Méla, a sestava se tím po dvou letech opět redukuje na pětici. 
Celkem tři společné koncerty s Nšo Či. Šílená alkoholická z cesta z Chrudimi, která se nesmazatelně zapsala do kapelové historie. Konec roku ve znamení útlumu, nicméně konzumace... -ehm- ...oslava téměř společná.

 

2002:

Na počátku roku oživení, dokonce jsou dokončeny i dvě nové skladby, ale rozpory vrcholí. Odchází David a nezávisle na něm i Tonda.
Na posledním koncertě s nimi (v kladenském Dundee Jamu) je přehrán až na jednu výjimku celý aktivní repertoár (25 skladeb), a dvouhodinové působení na pódiu ukončuje tradičně jam a pitka. Zuzana se poté rozhoduje nepokračovat a kapela se tak po pěti a půl letech a 81 koncertech rozchází. Ticho po pěšině - copak asi bude dál?

 

2005-7:

V letech 2003-2006 funguje parta Kachny šejdrem s některými členy Zvykneme si. Časem  hraje i některé skladby z repertoáru Zvykneme si. Na svých narozeninách na podzim 2005  PaN zrealizuje svůj nápad a zahraje si se všemi svými kapelami na jednom pódiu - Dojde tak i na jednorázové vzkříšení Zvykneme si., ale po té opět vše usíná. V průběhu roku 2007 se ovšem v kuloárech začíná mluvit o znovuobnovení bandu.

 

2008:

Na jaře padá konečně rozhodující slovo a ve zkušebně se po několika letech schází předrozpadová sestava -  kytaristé Mirek a Tonda, mezitím dostudovaná lékařka MUDr.Zuzanka a bubeník PaN. Basistu Davida se nepodaří sehnat a proto na jeho místo nastupuje basista Kachen šejdrem Marian. Po dvou zkouškách se Tonda rozhoduje nepokračovat, a na oslavě Zuzančiny svatby tak Zvykneme si. znovudebutují jako kvarteto. 


Zvykneme si.