Luboš Pavel
Ležel jsem ve stínu
měl jsem línej den
líně dýchat a přemýšlet
pozorovat hlemýždě
potíže si nepřipouštět
všechno nechat běžet
jen ležet a vědět že,
všechno je marný
smrt nepodplatíš
nevyděláš tolik
život jsou dluhy
Ohlížet se za sebe
a být spokojen
to není nic pro mne
já mám línej den
činností se nezabývat
všechno nechat běžet
jen ležet a vědět že,
všechno je marný
smrt nepodplatíš
nevyděláš tolik
život nejsou prachy
Boris Vian,
přeložil Patrik Ouředník
Trochu písku do očí
za krk mokrou sépii
ostnatý drát do uší
na hruď čestnou legii
Plný pytel hovínek
tři kopance do zadku
osm šutrů do plínek
pěstí do žalůdku
Náš malý muzikant, co bychom dali mu, mu, mu
Biftek plný žiletek
z kaktusů majonézu
do polívky suchý vřes
z černýho hnoje kávu
Za krk telecí hlavu
dvě ploutve rovnou z břicha
na pupek třetí nohu
a na zadnici křídla
Náš malý muzikant, co bychom dali mu, mu, mu
BBC
Yves Bonnefoy,
přeložil Adolf Kroupa
Já nazvu pouští hrad, kterým jsi byla,
Nocí tvůj hlas, nepřítomností obličej,
A jednou až padneš do neplodné půdy
Já nazvu nicotou blesk, který tě nesl.
Smrt je kraj, který jsi milovala. Přicházím,
Ale věčně jen tvými temnými cestami.
Ničím tvou touhu, tvar, tvou památku,
Jsem tvůj nepřítel a nebudu míti soucit.
Nazvu tě válkou a osvojím si
Nad tebou válečné právo a budu mít
V rukou tvůj obličej temný a zmítaný,
A v srdci ten kraj ozářený bouří.
Luděk Majer
Uvěřil jsem myšlenkám
a ony se začly naplňovat
Uvěřil jsem pravdě
a ta se stala
Uvěřil jsem sobě
a začal existovat
Uvěřil jsem tobě
a pak (tak) se zamiloval
Uvěřil jsem touze
a ona mne obejmula
Uvěřil jsem snům
a noc zevšedněla
Uvěřil jsem víře
a on vysmál se mi…
Jiří Pacek
ohýnku bratříčku
při zemi chodíváš
nehřeješ nepálíš
mrazivou písničku
holinám zazpíváš
poštolky krahujci
krvaví andělé
odlétly zvony nám
kdopak teď zazvoní
až bude neděle
na nebi ticho jak v kostele
morano kmotřičko
bezzubá maškaro
bílý ti úsměv dám
co v noci nedosním
na ráno nenechám
hlína schoulená
do klína ztracená
je
hlína ztracená
do klína schoulená
Míša Taková
chutnají slaně
ty tvoje dlaně
dívám se na ně
maně
oči ti svítí
jestli mě chytí
nebude zbytí
cítím
duše má prosí
ztratila cosi
černý šál nosí
Kdosi
víčka ti šednou
Luděk Majer
Vítr prohání listy
po stráni kutálí se
paprsky se perou s mraky
den se krátí, končí smutně
smutním taky
Odletěl bych někam s ptáky
za sluníčkem do Afriky
nemám křídla, mám jen touhu
oči zavírají se
pod hvězdy se ukládají
v letní noci probouzejí
naději v květy dávají
Luděk Majer
Vyspim se vleže
najím se tam také
když to dobře dopadne
večer založím na saké
Peníze rychle utratit
radši nic neztratit
koupit si pět vajec
a dát si do břicha
Zmatek lidských matek
zmetek svět pominul se všecek
Mít dobrou náladu
oblafnout dobrou zábavu
touho kde jsi
když všichni křepčí
Ten nebohej nic nemá
taky nikomu nic nedá
mý domnělý věci
se za chvíli ztratěj všeci
Zmatek lidských matek
zmetek svět pominul se všecek
Doufám, že to tak není
co s tím?
to vím, že se to změní
ten pocit můj s tvým
Kam se stále ženem
mezi sebou se perem
že si radši nesednem
jen tak na chvilku
korejská poesie,
přeložil Oldřich Vyhlídal
Jednou ti ženo v sukni namodralé
roztrhnu ten tvůj fialový šat
koho dnes toužíš zase oklamat
když mě si včera klidně dala vale
Nachoví večer tichnou kolem kroky
a ty zas někam vlníš svoje boky…
