.

VYJEDU SI AUŤÁKEM

Igor Kozák

Už jsem ho fakt přežranej
šedivýho nebe,
radši dupnu na plyn
a začnu věřit v sebe.

Zas to na mě přišlo
a nemám na to protilék,
žaludek se zvedá
a trochu změny hledá.
Já mu na to tohle řek:
Vyjedu si auťákem
do barevnýho léta,
zapomenout na všechno
a projet kousek světa.

Kamarád mi naznačil,
že to není správný
známe tvoje těžkosti,
měl by si jít s námi.
Každej z nás chtěl uniknout,
najít ňákej lék,
někdo víc a někdo míň,
snaha ta tu byla,
stejně jsme se sešli
u sklenice piva.

.

TRPKÁ ZTRÁTA

H. C. Artmann,
přeložili Josef Hiršal a Bohumila Grögerová

trpká
ztráta
jedno vejce je;
trpčí
jsou dvě…
trpká
ztráta
jedno oko je;
nic už
neuvidíš
jsou-li dvě…
trpká
ztráta
jedna noha je…
obtížně si
jednoruký
druhou ruku
poškrábe…
ten ale kdo
ztratil hlavu
ztratil všecko:
dům i dvůr
přání i paní
druha i družku
smutek i slzu
a ústa
aby tu slabost
oděla v roucho…

.

A NAJEDNOU TO VEDLE SEBE MÁŠ

Joachim Ringelnatz,
přeložil Josef Hiršal

A najednou to pozoruješ sám:
Kolik jsi prožil chvílí zlých,
kolik přátelství zapadlo to tam
a přetrhlo ti všechen smích.

Ptáš se dní, však marné vyptávání.
Dni jdou dál, tak jak sám to znáš.
Ustane tvůj žal a naříkání.
A pak už se nezeptáš.

Konečně přivykneš všemu,
spoután tím, v čem musíš žít.
Lhát si sám - a proč a k čemu?
Zapomeneš na vše, cos chtěl mít.

Život je ti protivný ažaž.
Dávno znáš tu nekonečnou poušť.
A najednou to vedle sebe máš!
Zve to, chce tě obejmout.
Co?
TO cos chtěl dosáhnout.

.

BANÁNY BROSKVE

Luděk Majer

Vzpomínáme na kostky a kuličky,
když vstáváme s bandaskou v dlani,
abychom stihli
svou snídani.

Banány broskve
a žemli k tomu
jenže ale že
už jedem domů.

Večírky, schůze a párty,
tak zejtra večer u Bárty na párky,
rádio s úchvatnejma skladbama,
a holky se žlutejma kalhotama.

Zmatek v hlavě
a na duši
jenže ale že
tak přece klesl si.

Milujeme jídlo a sebe,
jenže ale že bacha na tebe,
ustelu si v slámě a s kostkou,
milujem se chaoticky pod vodou.

Zmatek v hlavě
a na duši
jenže ale že
tak přece klesl si.

Tak přece kostka drát,
už nikdy na světě nechcem spát,
chcem jen postel s peřinama,
a barák s vrátkama,
a cigaretu sametovou,
a auťák s anténou,
a židli s drátkama,
a hromadu kostek s ocáskem.

Banány broskve
a žemli k tomu
jenže ale že
už jedem domů.

.

VELIKONOCE

Jiří Pacek

ohýnku bratříčku
po poli chodíváš
nehřeješ nepálíš
mrazivou písničku
holinám zazpíváš

na nebi ticho jak v kostele

poštolky krahujci
krvaví andělé
odlétly zvony nám
kdopak teď zazvoní
až bude neděle

morano kmotřičko
bezzubá maškaro
bílý ti úsměv dám
co v noci nedosním
na ráno nenechám

hlína schoulená
do klína ztracená
je
hlína ztracená
do klína schoulená

na nebi ticho jak v kostele
na zemi obloha pohla se

beránku z perleti
v kulatém obrázku
sladkosti medová
zas myslím na lásku
pod stromy hřbitova

co v noci nedosním
na ráno nenechám

.

DĚVČE DĚVČÁTKO

neznámý autor, úprava O.S.

když se domníváš
děvče, děvčátko
když se domníváš
že se času ubrání tahle doba laskání

dojdeš zklamání
děvče, děvčátko
dojdeš zklamání
že se času ubrání tahle doba laskání

přímo kráčíš blíž
tam kde aniž víš
čeká číhajíc vráska na tvou líc

minou krásné dni
jitra nedělní
v kruhu uhání tahle doba laskání

tloušťka lenivá
brada trojitá
unavený sval
trhej proto dál

trhej proto dál
jinak poznáš žal
dojdeš zklamání
děvče, děvčátko

minou krásné dni
jitra nedělní
planet věčný běh
v kruhu uhání tahle doba laskání.

.

.

NĚHA

Jiří Žáček

Sestřičko, chladno je mi
na rozervané Zemi.
Sestřičko, je mi chladno…
Padáme spolu na dno

O něhu klopýtaje,
pláč ve mně tiše zraje.

Sestřičko, chladno je mi
na rozervané Zemi.
Sestřičko, je mi chladno…
Padáme spolu na dno.

Zahřej mě v hloubi klína,
nežli mě sevře hlína.

.

ŽILETKÁŘ

H. C. Artmann,
přeložili Josef Hiršal a Bohumila Grögerová

nejdřív ušmiknu levou nohu
příští den její pravou nohu
obě zazdím ve sklepě v rohu
po tom všem milování…

co s rukama si počít mám?
sloužívaly mi k sladkým hrám
ušmiknu obě taky!
po tom všem milování…

a když ty ruce ušmikám
jako malý kluk se rozvzlykám
že krev už z těla nestříká
po tom všem milování…

ruce a nohy v suchu mám
s hlavou a tělem jsem teď sám
kvetou v nich růže tlení
po tom všem milování…

ušmikne hlavu nechá trup
hned do studně s ní … žbluňk a hup …
v pokojík zpět se plíží
po tom všem milování…

co s tím tělem počít mám?
sloužívalo mi k sladkým hrám
rozšmikám ho na dvanáct kusů
po tom všem milování…

když chce však prsy ušmiknout
nůž žižlá nechce poslechnout … můj bože!
čepel mu otupěla
po tom všem milování…

Tak od věčnosti k věčnosti
šmiká své příležitosti … jen do toho!
marně číhají oči
po tom všem milování…

.

V ČERNÉM

Karel David

Před dveřmi opráším sníh z vlasů
sníh z paží z rukávů sníh z řas
za dveřmi nechávám svůj promrzlý stín
když dovnitř vklouzávám srdce roztávat cítím

Pak vločky vteřin pod tvým pohledem tají
kdo je kdy spočítá
na kapky minut v očích tají
kdo je kdy posbírá

Na věšák pověsím kabát noci černý
a z krků dlouhou šálu, šálu dnů dlouhých
z rukávů týdnů z rukavic ruce vysoukám
a z nohou boty bokem kroků roky vyzouvám

Dny roky týdny u mých nohou leží
všechny co jich mám
a černé noci černé dny když černě sněží
na zemi nechávám

Z noci té zlé co někdy dýchat se nedá
je kočka choulí se ti v klíně teplo hledá
a tikot hodin tikot tichem odeznívá
čas dechem teplým dechem postel odestýlá

A tikot hodin tikot stále pomalejší
vsákne do peřin
z dnů roků týdnů co u mých nohou leží
pak bosou vykročím

.

POJĎ

Luděk Majer

Ruku do pusy
nohu do zadku
tyhle pokusy

Vlasy do očí
prsty do krku
zavři oči

Nehty v zádech
tělo bosé
smrti nádech

Hlavou o zem
rukama na zeď
pojď sem

Břicho na hlavu
jazyk do ucha
záda dolů
prsa od tebe
končím pomalu

Mozek rozštěpen
srdce znavené
dost… rychle ven

Musíš, nechceš, říkáš, toužíš
Stojíš, jdeš, mlčíš, kouříš

Vem si mě dovnitř

.

HOREČKA

Jiří Pacek

vlakem
kolébám se
líně
pod stráněmi
úžlabině
vstříc
v suchém
dechu
borovic
skládám
ústa
po písmenkách
do slov
na hřady
pod koncem
žluté
zahrady
tenká
vlajka
prádla
vlaje
do dětského
kraje

očima smíchu letím

tečka

to jen v pražské zimě
horečka prsty
drží si mě

.

KOČIČKA

Ivana

Není tady někde nějaká kočička?

.

TANČÍRNA

Luděk Majer

Tančírna se prohejbá vesele
Je jí slabo po těle
Zdi se cítěj trochu nesměle
Světlo působí barevně, uměle

Vidim stereo
zas se to povedlo
hluchý barvy
už se to rozjelo

Křepčící dáma
jak dělová rána
unavenej hoch
však tančí do rána

Pestří hoši tancujou vesele
Zlaté holky se potí po těle
Snědí páni koukaj nesměle
Malované dámy se kroutí uměle

Kapku džusu ty můj kluku
šílím vzruchem, už tančím v duchu

.

DÍVČÍ KÁMEN

Scházejíce cestou k řece, spatřujeme lesné výšiny podlé břehů Vltavských, pak se objeví žluté zříceniny Menšteina vynikajíce z černého stromoví, konečně sestoupivše spatřujeme před sebou hradiště celé, pod ním potok úzkým údolím se vinoucí a za ním řeku povážlivým tokem tekoucí.

Synové Petra z Rožemberka, Petr, Jošt, Oldřich a Jan, jsouce úmyslu po příkladu otce nová stavení na zbožích svých stavěti, vyzdvihli Menštein, obdrževše r.1349 dne 1.července od Karla IV. povolení, aby "hrad jistý v království českém, Dívčí Kámen v mluvě české zvaný, postaviti a i hradbami, příkopy, věžemi a ostatními ohradami spevniti mohli".

.