Dlouho jsem s tím otálel, ale jednou to stejně na světlo vyjít muselo. Jde totiž o celkem soukromou a osobní záležitost. Na druhou stranu je to myslím celkem zajímavý umělecký koncept, tak snad není důvod se s vámi o něj nepodělit. Mám doma totiž zcela unikátní album Davida Bowieho! Nějaký pirát, rarita, podepsaná či limitovaná série, řeknete si možná. Nikoli, vyvedu vás z omylu. Dělám si je sám. A není to Bowieho album hudební, nýbrž fotografické! O co přesně jde? V podstatě je to mé takové speciální umělecko-dokumentární časosběrné a kamarádosběrné albíčko.
Celé to začalo celkem nevinně. Netajím se svou oblibou Bowieho hudebních i jiných aktivit, tudíž nebylo divu, že jsem si v průběhu roku 1996 v jednom knihkupectví koupil jeho životně veliký plakát. Je na něm hnědobílá fotka z roku 1975, kde v letecké kombinéze na pozadí americké vlajky čemusi připíjí.
Možná americkému snu (právě vydával Young Americans), možná americké noční můře (která se projevila v pozdější písni I’m Afraid Of Americans). Každopádně pozvedá čísi číši. A mě v průběhu jednoho únorového večírku v roce 1997 napadlo udělat takovou fotosérii. Každý z nás (čtyř) před plakátem pozvedl nějaký předmět a zapózoval stejně jako zpěvák na plakátě. Když jsem fotky vyvolal, zalíbilo se mi to a řekl jsem si, že by nebylo špatné pojmout to jako rozsáhlejší koncept. Tak jsem pojal. Od té doby, jak se u mě objeví návštěva a já mám zrovna nabito (film ve foťáku), hned ji prosím, aby si v mém pokoji vybrala jakýkoli do jedné ruky snadno uchopitelný předmět a zapózovala před Davidem. A sbírka se mi úctyhodně rozrůstá, za těch pět let jsem už pochytal přes stovku exemplářů. Od celé mé rodiny přes mé nejbližší i vzdálenější kamarády, kolegy z jiných kapel až po náhodné návštěvníky, které jsem potom už třeba ani neviděl. Nenutím nikoho do úplně přesné kopie Bowieho pózy, naopak. Baví mě sledovat, jak každý pojme svou variaci na přípitek americkému snu jinak, přestože se snaží dosáhnout téhož. Tím, že mám na každé fotce stále k dispozici i originál, to mohu objektivně porovnávat. A i když se vám to možná bude zdát malinko nadsazené, mám pocit, že se v tom každý přesně projeví. Ale nejen v tom, i výběr “číše” může o mém hostu leccos prozradit. Zatím ale nevím co. Zkuste si to sami zařadit do nějakých souvislostí: budík, mandarinka, těžítko, anténa, med, dálkový ovladač, čaj, ananas, telefon, sprej do bot, lízátko, slon, mašina.
A docela by mě zajímalo, čím a čemu by dnes připil David...
Mardoša
mardosha@noise.cz
