ČÍSLO 04/2002

I)Tak jsem se po nějaké době zase vrátil k používání svých fotek v Pozorovatelnách. Důvodů bylo hned několik. Jak pro to, že jsem se od nich na chvíli odklonil, tak pro návrat. Minulé dvě Pozorovatelny jsem nepsal v klidu domova, nýbrž v hlukotu (což je hluk a rachot zároveň) nahrávacího studia, scanneru nemaje. A taky času, klidu a svého fotoarchivu. Zkrátka hodně věcí nemaje. To všechno, kde teď sedím (u mě doma), je. A důvody návratu jsou též velice prosté. Mě to zkrátka baví. Navíc jsem si nedávno konečně nechal vyvolat a systematicky utřídil fotografie nasnímané za poslední přibližně půlrok, takže jsem zhlédl najednou velké množství doposud neviděného.
Neslibuji že pravidelně, ale rád bych pro vás jednou za čas vylovil nějakou položku ze svého amatérsky nadšeneckého fotoarchivu, která pro mě má určitou uměleckou, archivní, sentimentální či jinou hodnotu, a s iracionálním pocitem, že by vás to třeba mohlo zajímat, vám ji s příslušným komentářem předložil. Bude mi potěšením se vám s částečkou své fotopraxe pochlubit. Pozorovatelna v obrazech!
Jako první jsem vybral snímek, který jsem pořídil před více než rokem. Kvůli rekonstrukci jsem totiž doma prodělal menší stěhování ze suterénu do přízemí a zase zpátky a taková rozsáhlá akce se samozřejmě neobejde bez patřičného úklidu a třídění věcí. A já jsem chorobný nevyhazovač zbytečných a nepotřebných věcí. Schovávám již od dětství skoro všechno a je mi velice zatěžko se jakéhokoli předmětu zbavit. Vždycky si nad odpadkovým košem dokážu představit alespoň jednu situaci, kdy by dotyčné věci bylo velice zapotřebí a kdy bych všechny oslnil tím, že zrovna já takovouhle blbost mám, protože jsem ji nevyhodil! Nejsem holt skladný panelákový 1+1 typ. (Tato má vlastnost se začala projevovat i později, když jsem si zakoupil počítač. Ve svých dokumentech mám složku "nepotřebné - je mi líto vyhodit".) Ale samozřejmě že jednou za čas se něčeho zbavit přece jenom musím. A aby mi to nebylo tak líto, zvlášť když dotyčný předmět byl delší dobu součástí mého života, vymyslel jsem to fikaně: před vyhozením ho vyfotím! A to je právě příklad tohoto rádia. Léta už nefungovalo, vytekly do něj baterky, navíc už mám od té doby několik novějších - lepších, tak jsem si řekl dost, tohle už tu opravdu mít nemusím. Ale jelikož jsem na ně měl hezké vzpomínky - byl to můj první (nebo maximálně druhý) tranzistorák, jako dítě jsem na něm poslouchával Hlas Ameriky, polepil jsem ho svýma nejlepšíma samolepkama a byl po někom z rodiny, tak jsem si ho zvěčnil. A tady ho vidíte! Tohle rádio už neexistuje.
Jenom mi teď prosím nepište, že jsem si ho měl nechat. Ostatně nedávno jsem si v bazaru koupil ještě krásnější a ještě starší...

II) A co jsem poslední měsíc nejvíc poslouchal? Ani nechtějte slyšet...

Mardoša
mardosha@noise.cz