ČÍSLO 03/2002

I) Nemám to sice nijak vědecko-psychologicky ověřeno, ale dospěl jsem k určitému závěru: holky poslouchaj hudbu jinak než kluci. Musím ale upozornit, že si nemyslím, že kluci nebo holky ji poslouchají “líp”, že jí někdo víc “rozumí” nebo ji zkrátka má “radši”. Ani nechci říkat, kdo to má lehčí… To je samozřejmě blbost, pod to bych se nepodepsal. A já teď chci napsat článek, pod který se podepíšu. Nechci to rozebírat ani žánrově, i když by se možná našli více klučičí a více holčičí favorité, svou úvahu nechci směřovat k hormonům. Tak laciný snad taky nechci být. Ano, chci být drahý a podepsat se! Čeho jsem si totiž povšimnul, je způsob, jakým si holky pouštějí své oblíbené interprety, který, ač to mohou být interpreti stejní, se mírně od klučičího liší. Mohu to demonstrovat na pár drobných příkladech. Tak například mám pocit, že kluci nemají takové tendence pustit si jednu písničku několikrát za den. To holkám často vůbec nevadí, naopak. Když si ségra oblíbila nějakou písničku, byla schopná pouštět si ji dokola třeba celé odpoledne. I když jsem ji měl původně rád (tu písničku), tak po takovém intenzivním odpoledni jsem si ji hodně dlouho dokázal odpustit. Nevím, jestli to nehodnotím moc podle sebe (ale to asi cokoli ve svých Pozorovatelnách), ale jsem toho názoru, že kluci víc poslouchají celá alba a nedávají tolik repeat jedné skladby. Další pozoruhodný fenomén, zvláště v teenagerském období, jsou různé neskutečně mixované kazety. Možná teď už to budou spíš pálená cédéčka. Ta ale už nebudou mít onu zašumělou patinu těch desetkrát přehrávaných výběrů naprosto nesourodého hudebního materiálu. Když ještě jednou vzpomenu hudební dospívání mé sestry, vybaví se mi takové kombinace, jako New Kids On The Block, Madonna, Neil Young, Pet Shop Boys, MC Hammer, Talking Heads, Milli Vanili… Takto po sobě, píseň po písni, každá s jiným, ale velmi silným šumem. Vím, že to nejsou nějaké závažné a zásadní postřehy, a možná to ze svého okolí znáte úplně jinak (naopak, jsem přesvědčen, že každý z vás si ihned vzpomene na někoho, kdo mému popisu přesně neodpovídá), ale já to takhle zkrátka vnímám. Měl-li bych to nějak shrnout, myslím si, že dívky poslouchají hudbu více intuitivně, kdežto kluci zase systematičtěji. Myslím, že pro holky není moc typické, že by slyšely něčí pěknou písničku, vyhledaly o něm informace, nastudovaly diskografii, vybraly si nejzásadnější alba, ta naposlouchaly a potom případně kompletovaly celý umělcův katalog. Ale kluky zase málokdy nějaká písnička rozpláče…

II) Nedávno jsem četl nějaký rozhovor či anketu s FXD. Ptali se, kolik už toho dohromady napsal. A on začal odpovídat v počítačové terminologii, takže ne kolik popsal stran papíru, ale kolik mega paměti zabral svými texty v počítači. Je to sice efektní způsob, jak odpovědět, navíc tím zdůraznil, jak šetří lesy, ale mám pocit, že je to odpověď značně nepřesná. Nejsem sice počítačový expert, ale myslím, že stejný text zabírá v každém programu a způsobu uložení jiné množství paměti. Když já tenhle text uložím tak, jak je, v Appleworks, zabere mi 12 kB, zatímco uložím-li jej ve Wordu jako rtf, zaberu 16 kB. Takže kdybyste to chtěli vědět přesně, tahle Pozorovatelna čítá 3241 znaků, 641 slov a 55 řádků.

Mardoša
mardosha@noise.cz