I) Byl jsem jednou v obchodě s elektrotechnikou svědkem legrační a trochu dojemné příhody. Nějaký starý pán si chtěl koupit obyčejnou baterii. Slečna prodavačka mu ale chtěla doporučit baterii alkalickou. Říkala mu, že je sice o dost dražší, ale mnohem lepší a vydrží desetkrát déle. Takže je nakonec i výhodnější. Stařeček se na ni tak podíval (na slečnu i na baterii) a s nadějí i jistého doživotního řešení se zeptal: „Víte, já ji chci do budíku. Takže když mi v něm obyčejná baterka vydrží rok, tak tahle mi vydrží deset let?"
Nevydrží, samozřejmě. A tak je to skoro se vším. Výrobek jakž takž vydrží po dobu záruky, ale že by sloužil o moc déle, nebo nás dokonce přežil, to se příliš nestává. (Na druhou stranu, možná by mi ani nebylo příjemné pomyšlení, že ten kartáček na zuby co si právě kupuji, mě přežije a bude tu ještě několik let po mé smrti…) Záměr je jasný: udělat vše tak, aby si nikdo nemohl příliš stěžovat, ale aby si, a dokonce rád, za chvíli koupil výrobek znovu. A co s tím vším rozbitým, nepoužitelným? Nezbývá než to vyhazovat. Anebo recyklovat. A staré mlít na nové. Protože už pomalu přestává být na vyhazování místo. Už si nemůžem moc vyhazovat. Já svým recyklováním docela slušně matu návštěvy. Vůbec neví kam co hodit. A přitom je to tak jednoduché: například z pet láhve (odtud název Pet Shop Boys?) stačí strhnout papírovou vinětu, ta patří do papíru, a zbytek do plastů. Plast for life!
A jak je to s muzikou? Tam vám prodavač nedá záruku ani jeden rok, že se Vám bude ještě líbit. Budeme tu dnešní poslouchat i za deset let? Technologie značně pokročila, naše cédéčka nás asi opravdu přežijí. Ale budou nás ještě bavit? Pokud jste mladí tak jo, protože hudbu svého mládí má člověk rád vždycky, i když je blbá. Jestli ale nechceme hudbu „vyhazovat“ nezbývá nám než kupovat nadčasové záležitosti (což se ovšem z reklamní kampaně těžko pozná) nebo zůstávat stále mladí…
Pak je tu ale ještě další možnost. Hudbu taktéž recyklovat. Vemte sampler, zasmyčkujte co největší kravinu a udeřte taneční podlahu! Chci říct: hit the dancefloor!
II) Když už se tak zamýšlím o současné hudbě za deset let, napadlo mě probrat se (po ránu) svou CD kolekcí, a projet si naopak alba z před deseti lety. Která z nich ještě poslouchám a jestli bych něco už „vyhodil“. Nebylo to špatné. Z roku 1991 mám dost cédéček (i když některá jsem si pochopitelně koupil až později) a většina mě stále baví. Co asi budu poslouchat v roce 2011?
Například do dneška mě fascinuje nálada skladby City Sleeps z Welcome To My Nightmare od MC 900 FT JESUS. A to už nemluvím o uhračivosti debutu MASSIVE ATTACK Blue Lines. Klasika. Naopak trochu pozapomenutí jsou moji oblíbenci, poclashovská parta Micka Jonese B.A.D.II, jejichž Globe mě ale také dodneška nepřestalo bavit. Například ten „kýchací“ sampl z Clash. Jiný bývalý účastník punkového hnutí, DAVID BYRNE, zase natočil něco úplně jiného: industriálem, etnickou a především vážnou hudbou prostoupené album The Forest. Nejradši tam mám jedny housličky. A ELVIS COSTELLO udělal „obyčejné“, pěkné, písničkové Mighty Like A Rose. Na druhou stranu v roce 1991 se prosadilo nové pojetí punku: grunge. Vyšla nejzásadnější alba této éry, Nevermind od NIRVANY a Ten debut od PEARL JAM. Energickému bigbítu se v jednadevadesátém opravdu dařilo. Ať už to byly dnes zapomenutí NYMPHS se stejnojmenným debutem, šílení MR. BUNGLE (taktéž stejnojmenný debut), melodičtí skřítci PIXIES (Trompe Le Monde), ulítlí RED HOT CHILI PEPPERS s dosud nepřekonaným Blood Sugar Sex Magik nebo David Bowie ukrytý ve skupině TIN MACHINE. Vydali Tin Machine II. Svou nejproslulejší desku vydali R.E.M. (Out Of Time), LEVELLERS (Levelling The Land) nebo JESUS JONES (Doubt). Posledně jmenované jsem si ale koupil až poměrně nedávno. I Apocalypse 91...The Enemy Strikes Black od PUBLIC ENEMY jsem vloni před jejich koncertem docela poslouchal. A jak byli tenkrát všichni zvědaví jaké bude „berlinské“ album U2 Achtung Baby! I já. U nás o Berlíně zpívala GARÁŽ na albu Praha. Že by počátek globalizace? I jiné české desky z té doby mám, ale už se mi sem přestávají vejít. Ale jestli někdo uvažuje o remixech, tak myslím, že neexistuje lepší materiál než ŽENY. Jejich K smrti vylekán bylo bezesporu albem roku! Nebo spíš albem roků!
A jestlipak tomu dědečkovi ještě jde budík? Pomalu by si měl jít koupit novou baterii…
Mardoša
mardosha@noise.cz
