ČÍSLO 7/2000

Tak jsem byl konečně na opravdické pozorovatelně. Ne snad prvně v životě, ale určitě poprvé od doby, co jsem začal psát tuto rubriku. Během našich moravských cest jsme se s kamarády stavili na Štramberské trůbě a vylezli až nahoru. Výhled to byl úchvatný, ale udělalo se mi trochu blbě. To víte, městské dítě se sklony k závrati a klaustrofobii. Přízemní typ. Celé se to, měl jsem pocit, trochu kinklalo, mezi prkny byly až moc velké špáry a schodiště bylo moc točité. Zajímavé, jako děcko jsem se výšek tolik nebál. A centimetrů navíc (tudíž pohled z větší výšky) od těch dob moc nemám. Možná pádů. Každopádně, jestli vám to nebude vadit, budu se ve svých Pozorovatelnách nadále držet spíše při zemi jako doposud. Míň nadhledu, ale bez závratí.

Jsem určitě velice rád tomu, že k nám jezdí hodně kapel i projektů. Jen mě někdy mrzí, že někdy ne úplně. Totiž často jen jako DJové.
Zvláštní postup: natočí a vydají skvělou desku, sbalí do kufru zase své oblíbené desky a vyrazí na turné. Tam je pouští (a pralesem), beaty srovnané do řady, a když mají jo náladu, zahrají i něco z té své. Inu proč ne, hlavně že sem vůbec jezdí, nicméně je to v podstatě trochu paradoxní situace. Já bych si například chtěl naživo poslechnout Groove Armadu nebo 4hero a místo toho slyším jejich oblíbené desky. A to ještě ne vždy je tento DJ člen souboru. Občas to bývá jen jejich spolupracovník nebo prostě kamarád. Takže to už se pak sálem nese už jen jakési fluidum na plakátech inzerované kapely. Ale je mi samozřejmě jasné, že takhle nepropaguje nové album každý (představte si u nás třeba Echt!, jak po klubech jezdí s gramcema a pouští lidem Fugs a Pogues), a stejně tak i to, že ne každé album vznikne se záměrem být živě prezentováno – tedy vlastně zrekonstruováno.
Když už mluvím o DJingu tak jsem si vzpomněl ještě na jednu věc: Jirka Burian řečený Gregory Finn alias Bubu se svou skupinou Southpaw prý hodlá rozpoutat, možná že už rozpoutal, mohutnou protiDJskou (teda jak se tohle píše…?) kampaň. Nevím přesně, co jim chce udělat (pošli mi maila, Jirko!), ale každopádně jsem zvědavý, jak s tímto donkichotským úsilím uspěje. Bude to mít těžký, protože to pomalu začíná vypadat, že co Čech, to DJ…

Začíná nám léto! Co z toho vyplývá? Upocené prázdniny a dovolené (případně plniny a zakázané), trocha té vody, něco sody, spálená záda. A pochopitelně hafo letních festivalů. Každý si můžete vybrat z mnoha možností, kde si tu pravou letní pohodu užijete. Necháte si zas něco probodnout, skočíte po gumě nebo po kamarádce, dáte si pár piv, nějaké to tetování, druhý den si na něj vzpomenete a tak. Zase plno kamarádů, kapel, obytných i tanečních stanů. Snad se i leckde potkáme.
Nevím, jestli jsem už příliš pohodlný, ale musím se přiznat, že jako divák bych asi na žádnou z těch masových záležitostí nejel. Ne že bych byl vegetarián, ale dobrého mám rád pomálu nebo se alespoň nechci přejídat. Nepěstuji žádné hudební obžerství. V té změti kapel bych si určitě vybral, ale strávil bych najednou tak velký kalorický přísun? Mám pocit, že v poslední době to vypadá, že se s nimi roztrhl jako pytel hub po dešti. Nerad bych, aby to vyznělo, že snad chci někoho od ježdění na festivaly odrazovat a kazit pořadatelům jejich často celoroční úsilí, jen nevím, proč chce každé město či městečko nutně mít svůj festival nebo festiválek. Ne vždy jsou totiž pořadatelé s to zařídit vše potřebné pro chod takové akce. Někdy ani padesát. Věřím, že se to v zimě po večerech hezky vymýšlí („uděláme si taky svůj fesťák. A co kdyby byl třeba největší v kraji! Tak jo…“), ale možná už jich je víc než pravidelně objíždějících (fuj, to zní ošklivě) kapel. Tudíž při čím dál tím větším počtu jsou si jednotlivé festivaly čím dál tím víc podobné a nakonec to dopadá tak, že všude hrají víceméně tytéž kapely, které pendlují sem a tam a sotva stíhají. Možná by se pomalu vyplatilo udělat něco ve stylu Lollapaloozy. Jeden velký pojízdný festival se zastávkou i ve Vašem městě!



M a r d o š a
mardosha@noise.cz