Jak to vlastně všechno bylo...
2002
Nějaký čas po rozpadu formace Zvykneme si. v lednu 2002 se
začínají kytaristé Tonda a Mirek nudit. Přizvou proto i bubeníka Zvykneme si.
Tomáše alias PaNa a zformují kapelu novou. Doplnění sestavy je vyřešeno
přizváním PaNových spoluhráčů z tria Smädný kmet, Mariana a Kačenky. V březnu
2002 se začíná typicky česky diskutovat, a o něco později proběhne i první
zkouška. Přes léto se ale spí zimním spánkem, a doopravdy pravidelně
zkoušet se začíná až
v říjnu. V prosinci přibývá do sestavy mašinka. Vzápětí i koncertní premiéra.
Krátká, ale úderná - v rámci večera dlouhého a náročného.
2003
Hned na úvod roku další koncert a další nové
písničky. V únoru ve zkušebně na čtyři stopy vzniká první demo
"Před hranicí pumpáže".
A také se sestava rozšiřuje o Aničku, která přislíbila státi
se kachnošejdří dvorní výtvarnicí, a občas si i
zazpívat, což poprvé učiní na třetím koncertě. Bohužel se
pak ztrácí kdesi v obzoru, takže nám nakonec po ní zůstane jen účast
na onom jednom koncertě a jeden textík. Díky některým
nejmenovaným jedincům nás volné sdružení hudebníků, výtvarníků,
tanečníků, performerů a kostýmních návrhářek Těchanovská hoňóra
absorbuje načas do svých řad. Spolu s ním si také zahrajeme poprvé ve
spřátelené cudzině - na filmovém festiválku u Žiliny. V červenci se rozhoduje k nemilému překvapení
ostatních se svým hraním skoncovat Mirek. Takže zlanaříme Honzíka,
se kterým hrával PaN, který je zároveň oporou spřátelených Užjepozdě, který
kdysi zaskakoval i ve Zvykneme si., a který hraje zároveň s různými
country spolky. Období, kdy zkoušky kvalitativně silně převyšují
koncerty. Mirka však stejně zase ukecáme, a tak se hraje s třemi
kytarami. A tři kytary jsou prostě tři kytary. V listopadu však náhle a bez
varování tříská dveřmi Kačenka.
Zajímavé je, že nás dost nevybíravě nejdřív všechny pošle do háje,
a pak se tváří, jako kdybychom ji vypudili my. Přetextováváme
dosavadní repertoár, rušíme klávesy, a jako zpěvačka se nakonec objevuje Veronika,
kterou známe ze společných koncertů, hospod a sauny, takže ji máme (pr)okouknutou.
2004
S novým rokem s novou zpěvačkou,
bez kláves, ale za to stabilně s třemi kytarami. V únoru dost významný koncert s Budoárem staré dámy v
Rock Café, v březnu jsme si pořídili vlastní doménu. Pravidelný
doping. Nové písničky. Po jarní pauze další a další koncerty
- v červnu dokonce pětkrát. A hlavně výjezdy mimo Prahu, po delší době i zájezd
na Moravu včetně návštěvy sklípku. O dva týdny později historicky první "dvoják"
v jednom dni.
Boom vrcholí opět po roce deptáním undergroundu na Popovické
tvrzi v maskách - Verunka v
šatičkách, Maryša v paruce a Tonda ála Arafat. Se sychravým
podzimem po předletním vzestupu zase pád do útlumu. Skoro se nehraje,
jen zkouší. Repertoár doplňujeme vykopávkami z dob Zvykneme si. V
prosinci návštěva studia 3bees na Kavčích horách a vznik druhé
studiové nahrávky, způli ze starších, způli z novějších kousků.
2005
Po realizaci druhého dema,
které je dokončeno v průběhu ledna, nastává další útlum. Koncertů
je méně než dříve, pro mnohé členy kapely je stále větším problémem
si najít alespoň čas na zkoušení, natož aby vyvinuli ještě nějakou
další aktivitu. V prvním pololetí to však ještě jakž-takž
funguje. V červnu zajímavá akce na parníku v rámci oslav Tondova zaměstnavatele
a záchvěv aktivity v podobě tří nových skladeb. V druhém pololetí
už jsou ale odehrány jen dva koncerty - tradiční Tvrz v Popovicích a
ve velkém stylu pojaté narozeniny bubeníka PaNa, na kterých dojde i k
mimořádné reinkarnaci kapely Zvykneme si., předcházející Kachnám.
S Kachnami si zde také zahostuje bývalá zpěvačka Kačenka. Na podzim
klinická smrt a rozhodnutí Tondy stagnující kapelu opustit. Reakcí
ostatních je ukončení provozu. takže ještě počátkem roku proběhnou
dva rozlučkové koncerty (i s Tondou) a kapela se rozchází, každý povětšinou
do svých ostatních působišť.