Tento
soubor vznikl cca před pěti lety na matematicko-fyzikální fakultě ČVUT poněkud
dadaistickým způsobem, kdy se název zrodil z nože zabodnutého do slovníku, v
němž se objevil obrázek s tímto popiskem. Snad jde o objevitele nějaké duševní
choroby z daného roku, ale pokud je to trochu mlžné určení, tak doufám, že tím
jen přilévám do ohně možná rodícího se kultu této kapely. S Oldřichem Janotou to
nemá ovšem nic společného. I bez těchto souvislostí je však jejich disková
prvotina docela pozoruhodnou záležitostí.
Debut Mechanické zvíře, což je de facto výraz pro automobil
značky Wartburg, jenžto se objevuje i na pěkném na pauzákovém papíru vyvedeném
obalu/bookletu, shrnuje tvorbu souboru za celou dobu jejich existence, ale staré
písně balí do hávu současného soundu kapely. Celá tahle příjemná postpostmoderní
kolekce noise šansonu se snad dostane do širšího povědomí posluchačů právě díky
vydavatelství g.parrot, které jí umožilo spatřit světlo světa po předcházejících
počinech v podobě Vodrážkové(a) Psychochaosu a Hm... Cítím zde sice jisté
náznaky až poplatnost kapelám od Už jsme doma přes Zuby nehty až nevím po co
všechno, ale dohromady to rozhodně působí originálně. Album otvírá weillovsky
zabarvená píseň Im Herbst s česko-německým textem z pera básníka R. M. Rilka, na
níž zcela ústrojně ve stejné atmosféře navazuje Waitsův text Singapore. Tklivý
úvod piana ve skladbě Předklonen nabízí nástup k parafolklórní kompozici, která
dává kapele ryze český rozměr. Ale najdeme zde i nářez Morseova abeceda s
modulovaným zpěvem, který považuji za osobní hitovku, v níž termín noise šanson
dostává svou konkrétní podobu. Zcela nematematický, byť strukturálně pojatý
substrát pak představuje závěrečná naléhavá kompozice Náš dům, která je
příznačnou codou celé desky. A své si v tomto globálně (ne však globalisticky)
pojatém dílku může najít punker, lidovkář, bluesman i nepřetechnizovaný
industrialista. Vydání CD jistě nakoplo kapelu někam dál, tak doufám, že s tím
něco udělají.
Petr Slabý
zpět