DPVJU na Alternativě 2006.
Sepsáno 6.12.2006
Následující text pochází z blogu
Mirka 6 Kroše, někdejšího redaktora fanzinu Za2piva. A také autora
legendárního výroku "Gramatické chyby jsou omylem toho, kdo je vidí".
Ovšem a) blogy mají ne vždy dlouhou životnost, b) zmiňovaný report
je součástí delšího textu, řešícího i jiné záležitosti c) stálo
to za to. Proto preventivně zálohujeme zde. Ale můžete si klidně
najít originál...
Bratr
žaluda byl zaplněn vesměs známými tvářemi,
se kterými jsem se vzájemně vřele potvářil. Marťu sem
seznámil s VJem Jindřichem a také s Hrtanem, toho jsem jí představil
slovy: "Marťo, to je ten co preferuje, (coby rychlé občerstvení),
knedlík před bagetou, to víš život je pestrý, každý má ty sexuální
preference jiné, někdo je na holky, jiná na kluky a někdo třeba
na rybičky v akváriu…").
Dřevění
pytlíci naštěstí začali hrát první a dokonce
né moc dlouho po osmé. Překvapilo mě (příjemně), že v
jejich sestavě je stále Dr.Khotzi (aha, on vlastně ukončil
své kytarové učinkování, jen v Kachnách šejdrem) a pak také
to, že (pro mě nově) na pozici zpěváka vystupuje Hrtan (ten s
knedlíkovou orientací), ve svém ukrajinsko-anarchistickém šátku.
Saxofonista pak na hlavě zaujal hlavně tvarově pohlavně zajímavou
čelenkou. Vážně mé hlavě chvilku trvalo, než jí došlo, že
jsou to dámské kalhotky (modelově blíž k bombarďákům, než
tangám). Muzika DPVJU se trochu posunula od crazy-cover aternativy, k
alternativě temně-česky klasické. Tedy blíže k MCH Bandu,
či BBP, vzdáleněji i k plastikovskému undergroundu v modernějším
hávu (viz. krabičkoidní dýdžej v sestavě), s klasicky optimistickými
texty typu "Všichni jednou umřem". Mě ovšem nejvíce
nadchla skladba s pregnantním textem: "Uhni kundo!, uhni kundo!, uhni
kundo!!!" do kterého se Václav opravdu procítěně položil.
Tomu říkám lakonicky úderný a významově mnohovrstevnatý text! Téměř
srovnatelný s legendárním bondyovským: "Mladý holky, mladý holky,
mladý holky".
Jindřichova
videoprojekce, pak spočívala v promítání preparované verze
(barevné filtry, extrémní kontrasty, smyčky, prolínačky apod.)
filmu Discopříběh na plátno za kapelou, což Václav uvedl jako připojení
se DPVJU k současné moderní vlně, ohudebňování klasických
němých děl světové kinematografie. A zatímco ostatní
alternativní kapely se zaměřily zejména na staré expresionistické
německé filmy z počátků kinematografie, tak DPVJU zvolili tento
socrealistický rádoby komediální klenot, z hořkého konce husákovské
kinematografie. Rozhodně to mělo své kouzlo a pro nás, kteří
jsme tento klenot v Soukupovské filmografii ještě neviděli, i cennou
informační hodnotu. O pauze se holky někam vytratili (asi na panáka)
a já jsem mezitím s Jindřichem pohovořil na téma, zda zaplatili "dodeštnému
kamarádovi" Soukupovi tantiémy. Na což Jindřich zakontroval
prohlášením, že to naopak Soukup, by DPVJU měl zaplatit za
zkomponování filmové hudby k jeho filmu. Ale že to po něm velkoryse přes
OSA-sáky vymáhat nebudou, když ho teď chudáka ta sametová
kontrarevoluce odšoupla od koryta, nebo neodšoupla?
Před
vystoupením druhého alternativně uměleckého tělesa Vítrholc
byla dost se protahujicí zvuková zkouška a nám s Marťulí,
která musí ráno do školy (a já k ledu), už začínal významně
klepat varovný ukazovák času na ramena. Během zkoušky mě starého
polanofila sice Vítrholci potěšili polskými narážkami a okazy na fašo-katolické
rádio Maria. Ale to bylo tak všechno… jinak mi přišli jako taková
exhibujicí banda egomaniaků vykřikujicí dada-postmoderní slogany,
do nepříjemné techno industriální hudby. Takže mě zase tak
nemrzelo, že jsme záhy museli vystartovat na tramvaj.
|