DPVJU na Alternativě 2006.

Sepsáno 6.12.2006

Následující text pochází z blogu Mirka 6 Kroše, někdejšího redaktora fanzinu Za2piva. A také autora legendárního výroku "Gramatické chyby jsou omylem toho, kdo je vidí". Ovšem a) blogy mají ne vždy dlouhou životnost, b) zmiňovaný report je součástí delšího textu, řešícího i jiné záležitosti c) stálo to za to. Proto preventivně zálohujeme zde. Ale můžete si klidně najít originál...

Bratr žaluda byl zaplněn vesměs známými tvářemi, se kterými jsem se vzájemně vřele potvářil. Marťu sem seznámil s VJem Jindřichem a také s Hrtanem, toho jsem jí představil slovy: "Marťo, to je ten co preferuje, (coby rychlé občerstvení), knedlík před bagetou, to víš život je pestrý, každý má ty sexuální preference jiné, někdo je na holky, jiná na kluky a někdo třeba na rybičky v akváriu…").

Dřevění pytlíci naštěstí začali hrát první a dokonce né moc dlouho po osmé. Překvapilo mě (příjemně), že v jejich sestavě je stále Dr.Khotzi (aha, on  vlastně ukončil své kytarové učinkování, jen v Kachnách šejdrem) a pak také to, že (pro mě nově) na pozici zpěváka vystupuje Hrtan (ten s knedlíkovou orientací), ve svém ukrajinsko-anarchistickém šátku. Saxofonista pak na hlavě zaujal hlavně tvarově pohlavně zajímavou čelenkou. Vážně mé hlavě chvilku trvalo, než jí došlo, že jsou to dámské kalhotky (modelově blíž k bombarďákům, než tangám).  Muzika DPVJU se trochu posunula od crazy-cover aternativy, k alternativě temně-česky klasické. Tedy blíže k MCH Bandu, či BBP, vzdáleněji i k plastikovskému undergroundu v modernějším hávu (viz. krabičkoidní dýdžej v sestavě), s klasicky optimistickými texty typu "Všichni jednou umřem". Mě ovšem nejvíce nadchla skladba s pregnantním textem: "Uhni kundo!, uhni kundo!, uhni kundo!!!" do kterého se Václav opravdu procítěně položil. Tomu říkám lakonicky úderný a významově mnohovrstevnatý text! Téměř srovnatelný s legendárním bondyovským: "Mladý holky, mladý holky, mladý holky".

Jindřichova videoprojekce, pak spočívala v promítání preparované verze (barevné filtry, extrémní kontrasty, smyčky, prolínačky apod.) filmu Discopříběh na plátno za kapelou, což Václav uvedl jako připojení se DPVJU k současné moderní vlně, ohudebňování klasických  němých děl světové kinematografie. A zatímco ostatní alternativní kapely se zaměřily zejména na staré expresionistické německé filmy z počátků kinematografie, tak DPVJU zvolili tento socrealistický rádoby komediální klenot, z hořkého konce husákovské kinematografie. Rozhodně to mělo své kouzlo a pro nás, kteří jsme tento klenot v Soukupovské filmografii ještě neviděli, i cennou informační hodnotu. O pauze se holky někam vytratili (asi na panáka) a já jsem mezitím s Jindřichem pohovořil na téma, zda zaplatili "dodeštnému kamarádovi" Soukupovi tantiémy. Na což Jindřich zakontroval prohlášením, že to naopak Soukup, by DPVJU  měl  zaplatit za zkomponování filmové hudby k jeho filmu. Ale že to po něm velkoryse přes OSA-sáky vymáhat nebudou, když ho teď chudáka ta sametová kontrarevoluce odšoupla od koryta, nebo neodšoupla?

Před vystoupením druhého alternativně uměleckého tělesa Vítrholc byla dost se protahujicí zvuková zkouška a nám s Marťulí, která musí ráno do školy (a já k ledu), už začínal významně klepat varovný ukazovák času na ramena. Během zkoušky mě starého polanofila sice Vítrholci potěšili polskými narážkami a okazy na fašo-katolické rádio Maria. Ale to bylo tak všechno… jinak mi přišli jako taková exhibujicí banda egomaniaků vykřikujicí dada-postmoderní slogany, do nepříjemné techno industriální hudby. Takže mě zase tak nemrzelo, že jsme záhy museli vystartovat na tramvaj.