Každý se snaží uplatnit svůj
negativní názor na to, co hrají ti ostatní
Richard Kutěj, 9.4.2014
Příjemně
sarkastický humor zakódovaný do hodně osobitých, hravých i temně
podmázlých experimentátorských tracků. Elektro, underground i dada.
Originální zvuk a především parádní hraní si. Kapela Dřevěné
pytlí v jutových uhlích prý letos slaví 25 let. Alespoň to tvrdí
dnes jediný otec zakladatel v sestavě a ostatní si prý už to
nepamatují, a tak souhlasí. Čtvrť století kapely, která vůbec
není aktivní, ale pořád se o ní ví, oslaví DPVJU jak jinak než
25. dubna speciálním koncertem v pražské Malostranské besedě. S nima
zahrají speciální hosté OTK a Abigail Ybarra. Těšit
se tam můžeme na současné i bývalé členy, nápoje, staré
i nové songy a spousty dalšího, což slibuje nic jiného, než pořádný
mejdan plný krásných dívek i urostlých chlapců. A už 5 let
je v přípravě i nová deska, která možná už i vyjde.
Dost důvodů na kratší pokec s otcem zakladatelem Uhlíkem a dlouholetým
členem Khotzim.
DPVJU
měli vždy takový svůj vlastní zvuk a feeling i druh
humoru. Kdo je vlastně hlavním tvůrcem muziky, textů i toho
řekněme "způsobu vyjadřování". Je to práce
jedince nebo spíše kolektivní dílo?
Uhlík:Dlouhá
léta bylo DPVJU jen společným dílem Pytliga a Uhlíka, tam asi bylo
to základní směřování nastaveno, přičemž vliv pana
Pytliga, dnes hrajícího bohužel jen výjimečně při "oslavách
a intoxikaci etanolem", byl zásadní po stránce textové i onoho
pokleslého humoru. V poslední době texty ze sta procent krademe těm,
kteří je uměli napsat na papír. Pravda, občas jim je kapánek
"zremixujeme". Hudba, dá-li se tomu tak říct, vzniká překotným
tvůrčím přetlakem všech. Neboli každý se snaží uplatnit svůj
negativní názor na to, co hrají ti ostatní. Nevěřili byste, jak to
funguje...
Khotzi:Je
to osobní i kolektivní tvůrčí utrpení, podpírající kradené
texty. Feeling je pak přímo úměrný tomu, jak moc se stihneme rozhádat,
pozurážet a někdy dokonce i udobřit už cestou na koncert
nebo až z něj. Vyšší populár, kterému jsme zasvětili své
snahy, si žádá oběti.
Ku
škodě nás posluchačů je při tom DPVJU kapelou, o které
zas tolik slyšet nebývá, naštěstí tady ale pořád je. Plánujete
třeba někdy i zvýšit aktivitu, nebo kapelu berete jako spíše
odpočinkovou a pohodovou záležitost, kde není kam spěchat a někam
se hnát?
Uhlík:Myslím,
že vzhledem k našim možnostem je naše aktivita téměř horečnatá.
Vždyť sejít se průměrně jednou za rok všichni na zkoušce
a zároveň mít přibližný tvůrčí průměr
jedna nová písnička za rok, to je výsledek, který by nám mohl závidět
leckterý hyperaktivista. A co se týče živého hraní - některé
z velkolepých koncertních nabídek dokonce odmítáme. Odpočívat se
v našem věku musí.
Khotzi:Ano,
bohužel poměr odmítnutých a uskutečněných producírek
poslední dobou jasně hovoří ve prospěch těch prvních. Jak
taky jinak, když kádr souboru tvoří idol nymfomanek, majitel slepičího
výběhu, fanatický cyklista, divadelní umělkyně a zvukový
kouzelník, u kterýho chtěj nahrávat úplně všichni, a když
si chce zahrát pingpong, musí hrát ve čtyři ráno?
Vaše
zatím poslední, jestli se nepletu sedmá, deska "Až dosloužím, chci do
sběru" vyšla v roce 2007. Něco tedy v plánu nahrát a vydat
jejího následovníka?
Uhlík:Kdyby
jen v plánu. Máme dokonce roztočeno! Pravda, už asi pět let. A není
vyloučeno, že do konce této dekády to stihneme dorazit.
Khotzi:Obzvlášť
pokud se bude zase míchat a masterovat tři roky, jako v případě
minulé desky. Ale bez plánů ani akord.
Vaše
síla je ale také v živém hraní. Máte už na letošek potvrzené i nějaké
další koncerty krom toho oslavného 25. dubna?
Uhlík:Jistěže.
Bude pár festivalů, pokud vím, tak Beseda u bigbítu v Tasově,
Boskovice, a pravděpodobně po dvouleté pauze i Trutnov. A do
té doby nějaké kluby určitě stihneme taky.
Khotzi:Pokud
stihnou i ony nás.
uveřejněno
na Musiczone.cz
|