Entropa

Evropu spojuje její historie, kultura, v posledních letech i společně vytvářené politické struktury. Často velice různorodé státy jsou provázány sítí různorodých vztahů, jež dohromady vytvářejí složitý celek. Z pohledu zevnitř vnímáme spíše to, čím se od sebe jednotlivé evropské země liší. Jde o tisíce důležitých i nedůležitých věcí od geografických podmínek až po gastronomii a drobné každodenní návyky.

Skládačka EU je metaforou i oslavou této různorodosti. Je to stavebnice politických, ekonomických a kulturních vazeb, se kterou si "hrajeme" my, ale předáme ji našim dětem. Úkolem dneška je příštím generacím vyrobit stavebnici s co nejlepšími vlastnostmi.

K Evropě a jejímu myšlení patří sebereflexe, kritický duch a schopnost vnímat sebe sama i okolní svět se smyslem pro ironii. Umělecký projekt vzniklý při příležitosti českého předsednictví v Radě Evropy se snaží ukázat celek Evropy z úhlu pohledu sedmadvaceti umělců z jednotlivých členských států EU. Jejich projekty spojuje analýza národních stereotypů, ale i schopnost originálně charakterizovat vlastní kulturní identitu.

Tolik text oficiální brožura Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Entropa však není skutečným panevropským dílem umělců-provokatérů, ale mystifikací. Na první pohled vypadá jako projekt k výzdobě oficiálních prostor, který se zvrhnul v neřízené odhalování národních traumat a komplexů. Jednotlivé státy ve skládačce Evropské unie reprezentují neexistující umělci. Mají svá jména, uměle vytvořené identity a někteří vlastní webové stránky. Každý z nich je navíc autorem textu, ve kterém vysvětluje motivaci ke společnému projektu. To vše vytvořili David Černý, Krištof Kintera a Tomáš Pospiszyl, a pomohl realizovat tým mnoha spolupracovníků z Čech i ze zahraničí.

Původním záměrem bylo doopravdy oslovit sedmadvacet evropských umělců. Ukázalo se, že z časových, produkčních i finančních ho nelze uskutečnit. Tým se proto bez vědomí Ministerstva zahraničních věcí rozhodl vytvořit fiktivní umělce, kteří budou reprezentovat různé evropské národní i umělecké stereotypy. Omlouváme se premiérovi Mirkovi Topolánkovi, vicepremiérovi Alexandru Vondrovi, ministru Karlovi Schwarzenbergovi a jejich úřadům, že jsme je o pravém stavu věcí neinformovali a uvedli je tak v omyl. Nechtěli jsme, aby museli nést odpovědnost za podobný druh politicky nekorektní satiry. Věděli jsme, že k odhalení pravdy dojde. Ještě předtím jsme chtěli zjistit, jestli se Evropa dokáže sama sobě zasmát.

Na počátku byla otázka, co vlastně o Evropě víme. O některých státech jsme informováni, o jiných známe jen nejrůznější turistická klišé. O několika nevíme v podstatě vůbec nic. Díla uměle zkonstruovaných umělců z evropské sedmadvacítky ukazují, jak obtížně a fragmentárně se může celek Evropy z perspektivy České republiky jevit. Nechceme nikoho urážet, jen poukázat na obtížnost komunikovat bez schopnosti ironie.

Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění. Podoby jednotlivých částí Entropy využívají uměleckých postupů, pro něž je často charakteristická provokace. Dílo tak v neposlední řadě paroduje společensky angažované umění, které balancuje na hraně mezi rádoby kontroverzními útoky na národní charakter a nezávadnou výzdobou oficiálních prostor. Věříme, že prostředí Bruselu je schopno ironické sebereflexe, věříme ve smysl pro humor evropských národů i jejich představitelů