Sbohem a řetěz



Různí umělci: Sbohem a řetěz (Indies MG) http://www.indiesmg.cz/alba/422/sbohem-a-retez/ Dvanáctého června by se Filip Topol dožil padesáti let.
Ve stejný den se v pražském Divadle Archa konal velký vzpomínkový koncert, kde se hrály jeho písně v podání přátel i o generaci mladší muzikantské generace. Některé už zazněly ke stejné příležitosti před rokem, další coververze si kapely připravily i na loňském ročníku festivalu Eurotrialog. Z jejich záznamů byla ke kulatému jubileu bývalým manažerem sestavena kompilace. Připomíná Topolův skladatelský talent i to, že jeho odkaz oslovuje nejen pamětníky a že jeho skladby nezapadávají prachem.
Podoba Filipa Topola je poněkud rozmazaná nejen na obalu desky.Z řady alb něčích coververzí toto vystupuje už z podstaty. Pustit se do Topolových písní je totiž celkem odvaha. Bohužel pro všechny ty, kteří se o to pokusili, v sobě jeho osobní zpovědi spojovaly nadprůměrné muzikantství, naprostou oddanost hudbě, nevšední poetiku, častý sarkastický škleb, syrovou energii a hlavně schopnost posluchače strhnout, uhranout a plně vtáhnout do dění na pódiu. Obávám se, že na tomto albu se tomu všemu byť jen přiblížit podařilo jen málokomu.
Nemá ale smysl u alba povýšeně a hloupě rozumovat, kdo ze zúčastněných originál písně uchopil "správně", kde převažuje hlavně úcta k osobě autora a došlo jen k neinvenčnímu přehrání, a kde naopak výjimečná aranže zajímavý originál někam posunula. Z té nejvýše poloviny alba, kterou stojí za to poslouchat více než jednou, lze přesto vypíchnout povedenou a zhuštěnou verzi Kiliána Nedoryho v podání dua Andrej Polanský wtf Emül Langman, citlivé a mnohovrstevnaté zpracování Plastic People of The Universe, Echt!, který skvěle udržel písničkovost i energický drive, a především asi nejlepší Zuby nehty. Jejich předělávka Marilyn Monroe s inovovaným textem Jean-Paul Belmondo je jediný moment desky, kde se vzpomíná s humorem i lehkostí, u kterých by se dozajista radoval a bavil i autor.
Je dobře, že mnozí nesáhli jen k největším a všeobecně známým hitům, ale objevují se tu pozapomínané skladby. A je radost si uvědomovat, že ačkoli byla Topolova interpretace pro mnohé neodmyslitelná od klavíru, na tomto albu piano zazní jen ojediněle a síla těch písní se přesto neztrácí s jakýmkoli dominantním nástrojem i třeba falešným zpěvem. A že ty podoby jsou více než pestré. Závěrečné zařazení unikátní objevené verze Karla Kryla v podání Filipa Topola a jeho kolegů, kteří jinak coververze nehráli, je pak výtečným nápadem.
Při poslechu si pamětníci mohou připomenout všechny příjemné zážitky, které s hudbou Psích vojáků absolvovali, a ti mladší dostat třeba chuť si pro sebe tuhle zásadní kapelu české alternativní scény, u které je už dnes jasné, že měla evropské parametry, zpětně objevit. Škoda je vlastně jen jediná věc - že nikoho nenapadlo tenhle hold Filipu Topolovi vzdát ještě za jeho života.
[ 18.6.2015 22:22:09 ] [Antonín Kocábek]